Jak jsme jeli se základní školou na exkurzi

Je to již několik let, co se to událo, ale ještě dnes jasně vidím, jak naše profesorka fyziky, stará panna, přiběhla do třídy a nerespektujíce křídy házené na ní pronesla blaženě jakoby po prvním orgasmu: "Jedeme na exkurzi do Tesly!" Její nadšení z prvního životního úspěchu neuhaslo ani poté, co viděla námi nastrčené šváby procházet se po katedře a své brýle přilepené žvýkačkou k tabuli s nápisem: "Pojdi stará sv…"

Přes můj názor, že exkurze je něco zcela zbytečného, neboť si při ní nemohu každých 45 minut odskočit na záchod na cigaretku, byli rodiče mou novinou zcela unešeni. Matka mě vyzbrojila blokem a tužkou, prý ať si vše, co uvidím pečlivě zapíši a nakreslím. Socialisticky smýšlející otec mi dal na cestu dvě tašky a baťoh, abych byl na té exkurzi rodině užitečný. Druhý den ráno jsme měli vyjet. Protože jsme z vesnické školy, musel pro nás přijet autobus, pro mnohé z nás to byl nevídaný zážitek, neboť něco takového viděli poprvé v životě. Cesta byla klidná. Abych uposlechl otcova rozkazu, pustil jsem se do demontáže klimatizace a bodového osvětlení.

Nebýt příruční basy piv synka místního sládka a záhadného balíčku našeho oblíbence Evžena Bechera, nevím co bychom zbývajících padesát kilometrů ku Praze dělali. Když jsme dorazili před dříve národní podnik Tesla Holešovice, a vylezli bočními a střešním oknem, slyšíce řidiče našeho autobusu, že už se mu podařilo otevřít dveře, nebránilo již nic početí naší cesty za poznáním.

Naším průvodcem měla být půvabná, mladá asistentka ředitele, avšak když viděla naše rentgenující zraky a vychutnala si nabídky na strávení dnešního odpoledne, s pláčem utekla zpět za svým ředitelem. A tak na nás zbyla naše profesorka fyziky, jež byla už před vrátnicí jak v opiovém opojení. Již v hlavní budově vzpoměl jsem si na moudrá otcova slova a kancelář od kanceláře rádií, reklamních tužek, bloků a květin i s květináči v mém baťohu přibývalo. V montážních halách se fyzikářce dostalo maximálního uspokojení.

Projela se po výrobním pásu, dostala dávku vzácných plynů do zářivek, byla opatřena barvou na žárovky a na konci výrobní linky jí zbobil nápis TESLA HOLEŠOVICE - 20 W. Poté jsme si měli jít prohlédnout sklady. Tam už bylo jedno, kdo a co doma komu řekl a rabovalo se. Je až neuvěřitelné, že během naší dvouhodinové návštěvy se ztratilo tolik věcí, kolik závod nepamatuje od doby svého založení.

Ale doma – doma jsem byl pochválen.

Monitoring service is down