Pohádka

Bylo nebylo před mnoha lety, osmi měsíci a dvaceti sedmi dny se v jednom království, na zámku, v jedné malé komůrce šou....., teda co TAM se dělo. Fuj.

Ale v sousedním království se před těmi lety, devíti měsíci a jedním dnem konal obřad. Nebyl to obřad ledajaký, ale přímo svatební. Mladý princ si bral, stále ještě, mladou a krásnou; inu krásnou: Na bocích vedla nerovný boj s celulitidou, nohy se jí, zejména ve stoje, klátily do tvarů, jenž ani v abecedě nemáme, ale například prsa měla pěkná, ač nebyla co do tvaru nejstálejší. Obličej, pomineme-li sem tam vrásečku, měla také celkem zachovalý a jen místy odhalovala popraskanými zbytky pokožky lebeční kosti.

Zkrátka mladý princ, fešák, pašák, sprosťák, feťák, akcionář Moravia Banky, blbec jeden, si bral princeznu. Hotovo. Večer na to se starou vlítli, a do dneška jí princ udržoval při životě. Teď mu porodila dceru a po křtinách měly pohřeb. Malá pak dostala jméno Claudia Slavia Moravia Urquel. Měla odrážet všechny tátovy dosavadní lásky a Claudia byla princezna ze sousedního království, co si na začátku této pohádky užívala v té malé chladné upocené komůrce kdesi na zámku.

Tento den, dávno pradávno, kdy poprvé spatřila světlo Satanovo, sorry Bože, malá Claudia Urquel, se dvě stě čtrnáct mil jihozápadně odsud, přes chodbičku od té komůrky neřesti, narodil malý krásný chlapeček. Král si toho bastarda okamžitě zamiloval a s Claudií mu dali jméno třeba Filip. (Na tomto místě je třeba seznámit čtenáře s okolnostmi početí prince Filipa. Málokdo by se asi odvážil tvrdit, že dítě není Claudiino. V podzámčí se už dlouhá léta traduje historka o tom, jak jistý Ahmad Ammanad Mali, člen družiny Sultána Aliho XXIII., vyjádřil pochyby nad pohlavní příslušností tehdy šestnáctileté Claudie. Tato narážka zasáhla hluboko do modrou krví zalévaného semeniště pýchy dospívající princezny. Za vnitřního vření, avšak již si plně vědoma politických důsledků svých činnů, tedy předstoupila před zámecký tribunál, dvořany, své rodiče, zástupce armády, služebnictvo, zástupce Spojených národů, zástupce Sazky a notáře. Vyčkala, dokud se celá Aliho družina nesoustředí jen a jen na ni. A potom se pomalu před celým tím davem začala svlékat. Nikdo se po celou tu dobu ani nepohnul a že to bylo dlouho, vždyť máme Barok. Okolo dvanácté spodničky již začínaly být pochyby vytlačovány fakty. V samotném vrcholu netradičního Claudiina diplomatického tahu Sultán Ali XXIII. přiznal chybu Ahmada Ammanada a prohlásil princeznu za ženu. "A kdokoliv by se opovážil jen pomyslet na něco jiného, toho osobně spapkám." řekl doslova. Král si jen pomyslel, jak dobře vyvázl z oné trapné situace, že ani nebyla sultánem vyhlášena válka a Korunní sál místního zámku propukl ve všeobecný potlesk nad stále nahou dívkou ve svém středu.

Aby si princezna byla zcela jista, že Mali plně pochopil, co je zač, zatáhla ho ještě toho večera do nám již důvěrně známé komůrky a tam si svou odpolední scénu zopakovala v komornějším provedení. Naneštěstí je viděl vycházet Admar Nesoputo, další člen sultánovi družiny, a ještě před jejich odjezdem o tom pověděl svému pánu. Na zámku se již nic nestalo, ale proslýchá se, že cestou domů sultán Ahmada Ammanada Maliho snědl, protože mu zahnul. "A ke všemu se ženskou. Hnusák."

Současný král, manžel Claudie a, jak se on sám domníval, otec malého Filipa, nebyl zdaleka takový dobrodruh jako byla jeho choť. Ač byl skvělý ekonom a naprosto výjimečný otčím, nevěděl zhola nic o lidech, natož pak o Claudii samotné. Jeho největší láskou byl mechanizovaný abakus a vrchol rozkoše pro něj představoval přebytkový rozpočet. Naopak Claudia měla důkladně prozkoumán svůj lid. O tom však tradovaly historky více po okolních podzámčích. O Filipovi by se dalo říci, že ač syn královny, vzešel z prostého lidu. Ale vraťme se teď k chlapci samotnému.) Narodil se ve věku žádného roku s mírnou podváhou v Tygřím salónku v jižním zámeckém křídle. Snad proto, že tam na něj spadla obrovská vycpaná tygří hlava, nebo možná proto, že ho v třetím týdnu života upustila mladičká služebná, neschopna uvěřit neslušným návrhům jeho matky, nepatřil princ Filip k nejkrásnějším a nejsouměrnějším dětem, která se v království toho roku narodila, ale to nebyla zdaleka největší starost, kterou s ním půvabná Claudia měla mít.

Oba královští potomci rostli rychle a Claudia Urquel k tomu ještě krásněla. Když jim oběma mělo být sedm let, napadlo Krále Edwarda, otce Claudie Urquel, že by se ty děcka při této příležitosti mohli zasnoubit. Zajel proto s dcerkou na kamarádskou návštěvu do sousedství. Ani si toho s sebou moc nebral. Šest vozů šatstva, deset vozů služebnictva, dar královi: "Tři tucty koní toho nejlepšího chovu by tomu vydřiduchovi mohli stačit." upustil nedávno před malou Claudií; potom něco malého s brilianty pro Claudii a nějakou maličkost pro Filipa. Aby nešel s holýma rukama, nechal přibalit ještě tucet sudů té nejlepší dvanáctileté medoviny.

Na zámku proběhla uvítací ceremonie a než se začalo trochu pít, tančit a hodovat, zeptal se Edward Filipova "otce", co on si o jeho návrhu myslí. Ten zpočátku dělal drahoty, ale když slyšel přesná čísla o velikosti sousedního království, počty tamních pracujících obyvatel, inflační činitel, číslo svých bot a především magické číslo s předvolbou nula-šest-nula-devět, kde non stop živě zadávaly ekonomické úlohy, poslal jen Edwarda za Claudií a tiše zmizel z Korunního sálu, kde se již trochu pilo, tančilo a hodovalo.

Edward se opět vydal za svou jedinou životní láskou. Zprvu jen procházel světlými zámeckými chodbami. S přibývajícími myšlenkami neustále se stáčejícími k té překrásné, žádostivé, marnivé, kruté, nedoslýchavé ženě však stále zrychloval. Když svou mysl hýčkal jen bezmyšlenkovitými záběry Claudiina těla ve všech provedeních, také jako rentgenový snímek, tak již běžel. Utíkal do jižního křídla. Cestou porážel služebnictvo s podnosy s jídlem, služebnictvo s podnosy s pitím a služebnictvo s prázdnými podnosy. Blížil se k nejstarší části zámku, k bývalému hradu, kde byly její komnaty. Vyběhl malé shody na začátku jižního křídla a zabočil do malé kamenné chodbičky. Minul automat na Cappucino. Sledoval dveře. Čtyřicet pět, čtyřicet tři, 39, Toilete, třicet sedm. To byla ona. Komůrka. Věděl jen neurčitě, co ho čeká uvnitř. Otevřel.

Poté, co se narodil princ Filip, se Claudia stala téměř ctnostnou ženou. Dokonce omezila svůj denní příděl medoviny a piva a naplno se věnovala výchově svého syna. I komůrka od těch dob prošla mnohými změnami. Zmizela růžová stínítka na svíčkách, pohár vína nahradil tác s hrozny, na místě stojanu na prezervativy z býčích střev teď voněly květiny. Dveře se pomalu otevíraly než se zadřely v půli cesty do koberce v komůrce. Edward vešel. Téměř polovinu místnosti vyplňovala obrovská zválená postel. Na ní v průhledné zlatavé košilce ležela překrásná, Edward byl již delší dobu dalekozraký, nicméně Claudia vypadala stále skvěle, krásná královna. Četla nějakou starou knihu. Ani si ho nevšimla. Edward pomalu, jen stěží se hýbaly, zavřel dveře. Znovu se na ni zahleděl. Otočila stránku. Už už se na ni vrhal, když zakopl o, co to tam sakra bylo, zakopl o, něco tam leželo; a jmenovalo se to Izdar, královnin kocour. Edward zaječel, Izdar vykřikl letíce přes postel z okna. Edward padl k hraně královniny lože.

Claudia si protahovala nohy a jedna jí teď přečnívala přes okraj postele přímo nad Edwardem. Ozvalo se hlasité mlasknutí, jak Izdar dopadl na hladinu zalitého, bývalého, hradního příkopu. Edward poklekl a počal královnu osahávat. Ta neustávala v četbě, dokud z ní nezačal rvát její sporý šat. "Áach, Edwarde." Všimla si jeho přítomnosti. "Ty sis na mě vzpomněl, po těch letech." (Následujících několik okamžiků není z hlediska pohádkového vyprávění příliš přínosných a proto je využijeme k objasnění událostí, předcházejících již zmiňovanému početí malého Filipa a Claudie Urquel.

Před mnoha a mnoha lety žila se svými královskými rodiči na čerstvě přestavěném a dostavěném zámku princezna Claudia. V sousedství bydlel, tehdy ještě s rodiči, mladý princ Edward. Oba královské rody se poctívali vzájemnou náklonností a nic nebránilo vzniku citového pouta i mezi jejich potomky. Pro stručnost raději neuvádíme kam až mezirodová náklonnost v tomto případě sahala. A již vůbec se nezmiňujeme o zvláštním způsobu využívání vězení s mučírnou nehledě na přítomnost vězňů! Ať už si jejich rodiče rozvíjeli cokoliv, Claudia s Edwardem budovaly svůj vztah zejména v duševní oblasti. Jednoho dne, to už se pomalu Claudia začínala nudit, i Edward dospěl. Na následující z četných audiencí konaných v tehdy novém Korunním sále se nepozorovaně vytratil. Měl namířeno do Claudiiny komůrky, ale vždy když došel k malému schodišti jižního křídla, odbočil jinam. Po necelých sto třiceti minutách se odhodlal k činu. Vyšplhal schodiště a vstoupil do chodbičky. Jako již mnohokrát předtím otevřel dveře třicet sedm a ty se zadrhly o koberec. Když vešel, spala. Seděla na posteli a opírala se o hranu okenního výklenku. Zavřel dveře se stejnou námahou jako před chvílí o jedenáct let později. Obešel postel a sedl si vedle své princezny. Pravou rukou ji objal, levá spočinula na jejím stehnu. Procitnula. Políbil ji a levou rukou zajel pod sedmou spodničku. Nestačilo a tak…

V tom okamžiku se rozlétly dveře komůrky, v nich stály dvě královny, za nimi dva králové a všichni počali neskutečně křičet, až jim ani nebylo rozumět. Claudia s Edwardem od sebe okamžitě uskočili.

Nikdo přesně neví, co si ti čtyři udělali, některé služebné tvrdily, že snad pan Král, otec Edwarda, řekl něco nepřiměřeného o paní Královně, Claudiině matce, nebo možná ne, pak se mezi nimi strhla divoká hádka a jedni odvezli Edwarda. Od té doby mnoho návštěv neproběhlo. Když Claudiin otec vedl válku s nějakým dalším sousedem, nabízel se smír ve sňatku jeho dcery a sousedova syna. Claudia si na rodičích vymanula, že dají Edwardovým rodičům poslední šanci a ona si pak bude moci Edwarda vzít. Jeho rodiče však byli umanutí a šanci odmítli. Jejich syn byl toho času na studiích a než se vrátil do vlasti, byla již Claudia provdána za toho číslicového impotenta ze sousedství. Když se toto všechno Edward dozvěděl, nechal své milované rodiče svázat, naložit a odvést k sežrání k nejbližšímu drakovi. Následně Claudia začala se svým nezřízeným životem a nějaký měsíc potom se Edward z trucu a stesku oženil s tím nejhorším materiálem, co byl k dostání.) Nyní jsme opět v komůrce jižního křídla, Filipovi a Claudii Urquel bude zanedlouho sedm let a Claudia právě pod dekou odsouhlasila Edwardovi nápad se zásnubami. V Korunním sále se již nezřízeně pilo, tančilo a hodovalo, princ Filip spal ve svém modrém salónku, princezna Claudia Urquel spala v růžovém pokoji, Edward s Claudií se snažili dohnat celých dlouhých jedenáct let, Filipův otčím počítal výnosy společného království a několik silných mužů od koní valilo poslední soudek medoviny směrem na Korunní sál.

Hladina bývalého hradního příkopu se zabělala květy leknínů, z Montmartského, Augustinského i Jižního křídla a z balkonu před Korunním sálem se tyčily královskými erby dvou rodů zdobené obrovské praporce. Na týden byly daňové prázdniny. Chystala se svatba.

Claudia Urquel i princ Filip v sobě nacházeli zalíbení, ale jak Filip dospíval, považoval malou Claudii více za kamarádku, nežli za životní partnerku. Když princ začal pořádat v Tygřím salónku večírky za zavřenými dveřmi, kde návštěvy tvořily výhradně muži, i jeho matka začala mít obavy o budoucnost monarchie. Nebyla by to Claudie, kdyby nevymyslela řešení i takto citlivé situace. Považte, vždyť šlo o dvě království. Vzpomněla si, jak před lety svedla podobně se chovajícího mládence odněkud z kovárny; nebo snad z pekárny? Poslala pro princeznu Claudii Urquel a řekla jí až magickou formuli, jež měla konečně jednou pro vždy zlikvidovat to strašné rodové prokletí trvající již mnoho staletí. Jak později otiskl místní Harold Tribune ve své zvláštní sobotní příloze, řekla Královna Claudie své nastávající snaše, princezně Claudii Slavii Moravii Urquel tato slova: (Harold Tribune, 23. VIII. MDCCLXXIV, strana I zvláštní přílohy) "Ukaž mu to, co mu žádný muž nikdy nebude moci ukázat." Tiskly to barevně nad velkou barevnou podobiznou Claudie Urquel nahoře bez.

Týden následující po daňových prázdninách se konal obřad. Nebyl to obřad ledajaký, ale svatební. Mladý, ač mírně neforemný, princ Filip byl oddán s, měřeno s její matkou, krásnou princeznou Claudií Urquel. Vše se událo s velkou slávou v Korunním sále a jak bylo zvykem, tak se tu pilo, tančilo a hodovalo. Nejdříve mírně, pak více a tak dál. Druhý den ráno si Král Edward zavolal Filipova otčíma. Pak ho nechal svázat, naložit a odvést k sežrání k nejbližšímu drakovi. Teď o svatební noci jejich dětí si však stále vynahrazovali v Claudiině komůrce těch ztracených jedenáct let.

Nakonec vše dobře dopadlo, Claudia žila s Edwardem na svém zámku ve svém království a malá Claudia, vlastně již dospělá žena, vždyť jí táhlo na sedmnáct, žila s Filipem v sousedství. Filip již dávno zapomněl na tu hloupou komedii s jeho orientací a dokonce se mu i mírně srovnal obličej. Byl teď naprosto přesvědčen, že je a navždy bude heterosexuální, protože mu Claudia Urquel ukázala to, co mu žádný muž nikdy nebude moci ukázat.

Konec.

Jan DVOŘÁK, 23. VIII.
MMI

Monitoring service is down