Miluji Tě k smrti

1. Setkání - odpoledne

Ulice, Jiná ulice
Sára, Petr, Člověk s letáky

Na vozovce dělník pracuje se "sbíječkou", je viděn přes kompresor v malém oranžovém přívěsném vozíku. Petr za hluku pneumatického stroje na chodníku vchází do budky. Nervózní jeho ruka láduje velkou minci do telefonního automatu a mačká 071-93-46-72. Podívá se na display přístroje. A bouchne prstem do čísla 5. Ulice je po stranách obklopena stromy, jež zahalují první patra starších domů a vše provází řev "(ro)sbíjecí" techniky. Petr (v budce): Konečně.
Sbíječův hluk ustal.

Sára stojí uprostřed chodníku v jiné ulici, šat její na ní vlaje, a právě si po shlédnutí svého telefonu přiložila jej k uchu a opět jde.

Petr: Nazdar. Co si myslíš, když řeknu, že něco mělo být včera na mém stole?!
Sára: Dobré odpoledne. Jé, já včera fakt nemohla...
Petr: Ter-mí-ny! Říká ti to něco?!
Sára: Zlobíž se, viď? Tak. Co třeba dnes? Přijdu, poklábosíme...
Petr: Srandu si ze mě dělat nebudeš, to teda ne! Co...?!!
Sára: Nó tak promiň, měla jsem kurzy! A to určitě víž.
Petr: Dávám ti čas do zítra do třinácté, na všechno. Jinak letíš!
Sára: To by žlo. Jen si, prosím tě, neber ty krátké strakaté kalhoty, v těch vypadáž přížerně...
Vzdalující se budka (Petrův křik): Co si o sobě sakra myslíš!!!
Sára: Ne, o tom jsme se už bavili.
Petr: Do zítra. Jasné?
Sára zavrtí hlavou.
Petr: Jasné?
Sára: Ano, ano, máž pravdu, souhlasím, bude to jak chcež.
Petr: Výborně. Naschle zítra.
Sára: Cože?

Petr za znovu se rozeznění pneu-příšery praští se sluchátkem, urovná si vázanku a opět nabírá na chodníku svůj kurz v oblaku prachu.

Pneu-vrták zuří i zde někde v dáli...
Sára (domačkávajíce telefon): Pitomec.
Blíží se konci bloku.

Petr zbystří pohled na silnici, mihne se dále před ním světelná cedule "TAXI", a...
Petr: Taxi, hej taxi!
Počíná běžet.

Sára se otáčí, při ukládání telefonu se rozhlíží a jde pozpátku.

Petr uhýbá Člověku s letáky a probíhá těsně u zdi posledního domu, když se mu do cesty připlete Sára, která okamžitě a hodně zaječí.
Petr (ji letmo zachytíce): Pardon.
Běží dál, však s gestem zastaví se. Prázdná ulice (snad se vzdalujícím se vozem TAXI). Otočí se. Sára na něj ochromena zírá. Petr jde zpět...
Petr (Sáře): Omlouvám se, nestalo se vám nic?
Sára (zavrtí hlavou): Ne, jsem... Občas si zaječím a pak jsem O.K.
Petr: To jsem rád, že se vám nic, že jsem vám nic...
Sára: Jo.
Petr: Nezajdete na kafe?
Sára: Zvete mě?
Petr: Ano.
Sára: No, já (podívá se na hodinky) já vlastně nemůžu...
Petr: Zítra?
Sára: Kdy?
Petr: Ve dvě tady.
Zaváhá z rychlosti dialogu a...
Sára: Fajn.

***

2. In Café - odpoledne až večer

Kavárna, Před Kavárnou
Sára, Petr, Julie, Ondřej, Číšník, Jiný host

S cvaknutím vyjede "vozík" z hudební soupravy, dva prsty na něj položí zlatý disk, který mechanika pohltí. Petr sedí sám u vzdáleného stolu, když pomalá skladba počíná naplňovat prostor.

Sára před kavárnou telefonuje, pomalu přechází od vchodu k oknu a zpět.
Sára: Ano, ano, ano; copak je vyřízení jedné pozůstalosti tak "náročné"...
Co, á, ne... cože, ne. Vim, že mám u vás už třetí, ale...
vy... dóbřé, ježtě týden, co jste... jo...

Číšník stojí u Petrova stolu.
Petr: Ne, děkuji, možná později.
Když muž s "přirozeným" úsměvem odchází Petr zpozorní.

Kousek od baru stojí a rozhlíží se Sára, až si všimne (řekněme, že Petra) a s úsměvem se k němu (k nám) vydá, prochází okolo a mezi stoly, jak na něj (nás) stále hledí, musí se omluvit za nechtěné zavadění Jinému hostu, a pokračuje k nám lehce zdvihaje pohled, až k nám dojde.
Petr (stojíce): Ahoj.
Kyne jí ku místu volnému.
Sára: Ahoj.
...Přijímá, sedá si a usměje se. Petr opětuje. Sára taktéž... hudba začne být agresivnější.
Petr: Včera jak jsme se, jak jsem vás...
Sára (přes něj): Omlouvám se, zdržel mě jeden hrozný žižla...
Petr: ...Spěchal jsem do práce a...
Sára: ...Nezlobíte se?
Petr: ...Jsem rád, že jste přišla.
Sára se zas usměje. Teď Petr, zklidní se...
Petr: Kdo že vás to zdržel?
Sára: Jeden malý přížerný člověk, který komolí snad polovinu abecedy.
Petr: Policajt?
Sára: Ne, hůř. Právník!
Před stolem naroste Číšníkovi úsměv.
Petr se pousměje, ale všimne si (otrapy)...
Petr (Sáře): Mm. Dáte si něco?
***
(protagonistům oběma, šat akce střihu změnila)
Hudba počíná v novém pomalém tempu (m.o.). Nad (nebo za) Petrem jsou nějaké rostliny s velkými pestrými květy, Petr podává cukr-pytlík od svého šálku Sáře...
Sára: Děkuji ti.
... Která, jej trhá a sype v kávu svou se šlehačkou.
Petr: Dělám nižšího menedžra v jedné produkci...
Svou vídeň míchaje, zároveň hlavu zdvihaje...
Sára: AEhm.
Petr (pokrač.m.o.): Všechny hlídám, aby vždycky všechno všude bylo přesně v době kterou určím já!!
...Sára se nadsazeně(?) zhrozí.
Petr (šálek držeje): Asi jsem hodně lidem strašně protivný?
...A napije se, do toho...
Sára (m.o.): Jako můj...
Sára: Manžel.
Petr "vyvalí" oči.
Sára: Bývalý.
Petr: Ty's byla...?
***
(oděvní change; až skoro rocková věc, tlačena ku uším jest)
Sára Petrem následovaná procházejíce kavárnou až k místu jejich...
<PD's>
Sára: Né, né...
Petr: Ale vždyť jsi říkala...
Sára: Ano, ale to byl můj druhý manžel, a ten protiva...
Petr: Co je mi tak podobný...
Sára: Tebe za to platí, on to dělal naschvál. Čí to byl vůbec nápad jít hrát kulečník?
Petr: Téměř jsi vyhrála.
Sára: Je to hloupá hra.
Petr: Ten protiva?
Sára si sedá...
Sára: můj třetí manžel.
Sára (m.o.; jak Petr dosedá): tím už končím,...
Sára: Opravdu.
<mezi D & PD> Sára při zasmání, v nahou se promění,
z Petrova pohledu, líp popsat nesvedu,
po dosti dlouhý čas, ten záběr nudí nás.
***
Sára: Petr Mastík žije celý život sám, samotinký. Bez zbytečných ženužek?
Petr: Co, promiň.
Sára: Žádná manželka ti život nezkřížila?
Petr: Měl jsem se ženit, ale sešlo z toho. Ještě jsem neměl 3+1, japonské auto a čtrnáctý plat.
***
(odění opět se vymění; něco pomalého velmi, vábí slechy umem šelmy)
Sára: Před mnoha a mnoha lety; a bylo to fakt dávno, protože v té době jsem se narodila; se vydal jeden statný jinoch; tatínek; nalézt svou životní družku. Putoval celým, celičkým světem; jak ho znám, tak nasedl na první letadlo, které se mu připletlo do cesty; a dorazil do zdejžího kraje. Tady svou budoucí družku skutečně nažel. Maminka prý zpívala v kabaretu; tím nesmírně usnadnila stárnoucímu muži hledání. Nevím, co přimělo tu ráznou, atraktivní a docela úspěžnou mladou ženu, aby odjela s ožklivým, vcelku nudným; mým tatínkem; na druhý konec světa, ale úkol byl splněn. Rod získal novou krev.
Petr pobaveně pozoruje.
Sára (s usmátím pokrač.): Nesměj se. Královský otec okamžitě vystrojil obrovskou svatbu a nedlouho nato se narodili dvě malinké sestřičky...
Petr: Dvojčata?
Sára (se souhlasem): Dvojčátka. Ester a Sarah. Ester; o něco starží; bystrá, odvážná, krásná. No, a já jsem po tatínkovi.
***
(co víc si přát, než změnit šat; pomalý pop, si k tomu dát)
Číšník stojí s obrovsky širokým úsměvem před stolem, na kterém ho zakrývá z každé strany jeden velký ovocný bohatě zdobený zmrzlinový pohár.
Petr: Můžete nám přinést ještě nějaký cukr.
Číšník pomalu ale naprosto zesmutní.
Sára zírajíc na svůj kopec podchlazeného ovoce s nánosem nejen šlehačky sídlícím na stole vedle plného šálku černé kávy...
Sára: Vypadá báječně.
...A nechává se střídavě pohárem a Petrem "unášet" dále, i když ruka číšníkova cukr-pytlík jí k šálku dávaje. *** Číšník o nevrlém výrazu při jemné děkovné úklonce Sářině, poté i Petrovu šálku cukr-pytlík dodá a opět se vyrovná před stůl.
Petr: Děkuju. Ty poháry se vám povedli. Excelentní kousky.
Číšník okamžitě zradostní a v návalu kladného pocitu zrozpačití, oči mu "skáčí" na vše strany až se téměř ukloní Sáře, následně Petrovy, naposledy uspokojený pohled a odchází.
Ještě "vzrušena" kopcem před sebou...
Sára: Kde jsem to?
Podruhé cukr-pytlík Sáře podávaje...
Petr: Dědeček se pohádal s tvojí mámou.
Úsměvem děkujíce, k tomu pokrm sladíce...
Sára: A, ano, prý se nemohli shodnout na ničem. Už pár týdnů po svatbě. Dědeček léta vládl celému domu a odmítal se trůnu vzdát. Jak byl takový rázný; předkové z jihu, otrokářství, kukuřice; nesnážím kukuřici. Maminku vyžtvali.
Petr (ji) pozoruje s napjatě hloupým výrazem drže sušenku mu končíc v ústech...
Sára (m.o.): Ale.
Všimne si (Petra) a propukne v smích.
Petr skousne, s úsměvem žvýká až...
Petr: Pokračuj.
Pouštěje se v pohár...
Sára: Maminka odežla, ale nebyla sama.
Petr: Ester?
Sára: Dědeček zuřil. Najal detektivy, nechal udělat plakát s vypsanou odměnou. Dokonce se snad za ní vydal sám.
Petr chce říci "Ale".
Sára: Nikdy jí nenažel.
***
(na lidech bude znát, musí se převlékat; akčnější muziku, budou přikusovat)
Petr: Nechtěl se s ní setkat?
Sára: Ano, ale už k tomu nedožlo.
Petr: Jen si psali. Tolik let.
Sára: Maminka se bála o dceru a tatínek dědečka taky.
Petr: A ty?
Sára: Já se o těch dopisech dověděla až po maminčině smrti.
...Chvilička mlčení, než hudba vypění.
*
Petr: Neodevzdal jsem včas rozpočet.
Sára: Žižla se ozval, třetí pozůstalost je dokončená.
*
XXX Sára s Petrem se naklání k prvnímu polibku.
*
Petr: Asi mě vyhodí.
Sára: Mám zprávu o Ester.
*
XXX Vzájemně se přibližují.
*
Petr: Já bych ho nejradši...!!!
Sára: Možná tu bude vystavovat.
*
XXX Jsou si ještě více blíže.
*
Petr: Nemůžu tomu uvěřit.
Sára: V dollarech? (Prsty vytvoří 1, ...2, ...3) Ne... ne... ne... Anóó! Uhádl jsi. (%%1)
*
XXX Rty se téměř dotýkají.
*
Petr: Ještě to zkusím jednou.
Sára: Za týden ji uvidím!
*
XXX Políbí se a v činnosti této najdou zalíbení po dobu o hodně delší než krátkou.
*
Petr: Vyhodili mě!!
Sára: A to všechno bude moje. (%%2)
*
XXX Líbají se, když vše utichne a (m.o.) automatika CD přehrávače zacvaká a je slyšet výjezd disku, soustředěně od sebe téměř odskočí a prohlíží se navzájem.
***
(završení módního harašení; neběží od začátku, skladba scény počátku)
Petrovo ostře sledující oko (ve kterém zračí se Café's panorama). Petr sedí sám u jediné sklenky whiskey a pozoruje, jak u stolku před ním daleko mladší muž chystá se otevřít malou zdobenou polstrovanou krabičku; otevírá a v ní se třpytí zlatý prstýnek; rychle ji zavírá a pokládá na noviny, jejiž přeložením přesahujícím nepatrně kraj stolu krabičku schovává, napije se oranžového džusu; okolo mužova stolu kdosi (v kapesník) kýchaje prochází, s koncem stolu se procházející postavě; za mužova sklenky položení; zachycují noviny o kalhoty, které shluk listů (i s krabičkou) strhávají s sebou až dopadají dolů (na podlahu). Muž vyskočí okamžitě od stolu...
Ondřej: Jéé!
Petr hbitě přiskočivšímu Ondřejovi podává noviny s krabičkou...
Petr: Pardon, omlouvám se vám, promiňte.
Ondřej: Jó. Nic se nestalo.
...Ondřej opět aranžuje noviny, celé na stole a sedá si; až u baru se Petr uklízeje si kapesník baví s usměvavým Číšníkem, mihne se před nimi Julie. * Číšník pohledem ke vchodu ukáže, a jeho úsměv vpadne zas do ráže. Petr zpozorní hled, směrem stočí se hned. Číšník pobrukujíce si přejede prstem po vyrovnaných obalech CD's až jeden vysune. Ztlumí na hudební soupravě přehrávanou skladbu a v šumu Café neslyšně vyjedou nosítka disku z přehrávače, dolije sklenku na baru a disky vymění.

Jaký se to POMALÝ, podmanivý, přesto vášnivý song spouští když Sára sedí u stolu a ruce na stole jí drží jiné ruce a ty jsou Petrovy, jenž sedí proti ní a také ji uhranutě pozoruje, ještě chvilku.
Julie: Tak co?
Za sebou má nehybnou Sáru...
Ondřej: Jů, Jůlinko, chtě. Chtěl jsem ť ti říct...

Julie je v očekávání, zvrhávajícím se v pobavení...
Ondřej (pokrač.m.o.): Že. Te, teda jestli...

WWW Sára s Petrem jsou svým stálým pozorování plně zaměstnáni...
Ondřej (pokrač.m.o.): Já fakt, o, opravdu jsem o, o tom s, stra, strašně moc pře...

Ondřej (pokrač.): Mám ť tě Jůlinko...

WWWV Petr se pouští jednou rukou...
Ondřej (pokrač.m.o.): Je jestli, jsem se ť tě chtěl...

Ondřej (pokrač.m.o.): A, a myslím t, to na naprosto...
...Jůlie jde v mírný úsměv.

Na stole mezi třemi přijde ruka poslední, co za úkol má pohladit svůj pětiprstý protějšek a při návratu v místo vedle sestřičky své na protějškovy zanechat malý lehce zdobený zlatý kroužek.
Ondřej (pokrač.m.o.): J já, jestli t ty, a j jestli bys, by jsi, si ch chtěla, Jů, ty, tak...

Sáře nadšená otázka namaluje tvář, jak se podívá (tam co by Petr mohl být).
Petr jen tou otázkou je ozdoben...
Ondřej (pokrač.m.o.): Ve, ve Jůlinko, v vezmeš s, si m, mň, mě?

Ondřej neklidně rozhrabe noviny, bere krabičku a na stole s ní míří na (kohopak?), ale nemůže ji otevřít. Petr se Sárou se před stolem v stoji k sobě tisknou. Julii do úsměvu pronikla maličká zvědavost, při které za ní Petr následován Sárou prochází. Kra, krabička se o, ot, otevřela v Ondřejových zoufalých, ale přesto vítězných rukou, až se mu z očí radost vyvalila. Julie napjatá jak Ondřej rukou odkrývá krabičku propuká až exploduje v neřízený hlasitý smích, ještě se několikrát podívá krabiččiným směrem, velmi vtipné. Ondřej se mezitím topí v rozpacích a rudne. Směje se. Rudne. Směje. Rudne. ...Skladba, smích i obraz utichá až nakonec úplně není. Nic.

***

3. Vyznání - den

Kostel
Sára, Petr

Do ticha liduprázdného kostela (od zadu) vkročí Sára, chytá se konců lavic a téměř na místě se roztočí až se jí sukně zvedne a vkročí i Petr. Sára za pomalého točení (z Petrova pohledu, který ji nakonec dojde) dorazí až k druhé lavici od oltáře...
Sára: Pozítří nás navštíví Ester. A zí-tra, ta-dy, my, dva, bu-de-me...
...Zastaví zády se opíraje o 2. lavici vlevo (odzadu) a zakloní se...
Sára: Já se tak těším. (úsměv)
***
Petrovy emoce, zapřahnou mu ruce,
Sáře za usmátí, hlavičku rozmlátí,
šatiček nemaje, v dřevo dopadaje. (Ona.On.Ona.)
*
V celém velikém svatostánku se jen ti dva v předu, opřeni o lavici, líbají.

***

4. Novomanželský eve. - noc

Byt Sáry - Koupelna, Ložnice
Sára, Petr

Zvuk zubů čištění, občas přerušený, vždycky obnovený (m.o.).
Detail mužské nohy "pěkně od podlahy" (za se pohybuje pohled na celou koupelnu), koleno, stehno, trenýrky (nestrakaté!), záda, resp. bok s rukou se držíc od těla umyvadla, rameno, krk a zasahující vlasy; přičemž se vpředu odkryje galerie s Petrovým obličejem a jeho druhou rukou mu (sobě) pohybujíce kartáčkem v ústech; do toho se v zrcadle vynoří zpoza jeho ramena vážná tvář Sářina, kteráž po pohledu na Petrův obraz ho shora na rameno políbí; a konečně na galerii nevšimnuta v koutě smutní dóza o větší cedulce "Na spaní". Petr stojíce mezi umyvadlem a (těsněji) Sárou se předklání, plive a ústa si právě puštěnou vodou vyplachuje, sahá k ručníku. (voda přestane m.o.) <> Na zrcadle Sáru opět zacloní obraz hlavy jeho, ručníkem osoušené, když Sára spočine v úsměvu a ručník zmizí...
Petr: Co je?
Sára: Na copak ty čisté zoubky?
Petr: Čisté a ostré.
Sára: Ostré jo? A na co?
Petr: Na jeden gurmánský kousek.
Sára: Druhá večeře.
Petr: Delikatesa.
Sára: Mohu se připojit?
Petr: Počítám s tebou.
...Petr vycení zuby...
Sára: Jaké je menu?
Petr: Docela chudé. Jediný chod.
Sára: A ten bude?
Petr: A ten jsi...
Sára: Ne, ne, ne...
Petr se otáčet začíná. <stop>
Chce Sáru obejmout...
Petr: Ale ano.
...Ale ta se mu vyvlíká
Sára: Ne né.
...Vybíhá a on za ní.
Již v ložnici vyhýbá se Sára nějakému nábytku, běží okolo postele až k odlehlejšímu kraji, kde ji Petr po zdolání její trasy téměř dobíhá, Sára se krčí sedíce na posteli. Petr (z její persp.) zastaví na rohu lůžka, vítězný úsměv a přibližuje se. Sára postřehnuvší se na posteli zahrabává pod ustlanou deku. Petr z místa doběhnutého se okamžitě vrhá za ní; nějaké to povykování...
***
Sára sedíce na posteli, kde Petr částečně zakryt leží vedle ní, v županu po prsa přikryta opřena o zeď si prohlíží ruce. Dva prsty pootáčí s prstýnkem z Café. Sára teď se zalíbením. Ruce si vymění úlohy a protáčen je kroužek snubní. *** Petr se zdvihá, alespoň tak, aby se mohl vysoukat na Sáru, což praktikuje.
Na Sáře ležíce, krček jí držíce,
úsměv zatracený, župánek ztracený,
že by se dusila, Sářinka rozmilá?

***

5. Sladká noc - velmi brzké ráno (večer)

Byt Sáry - Kuchyň (Kavárna ála vzpomínky)
Petr (Sára)

Petr sedí v kuchyni u stolu, zasahován světlem z chodby (předsíně), ve kterém i pára z na stole položeného hrnku vypadá strašidelně.

VZ Sára: Dědeček mě pořád nutil do jazyků.

Petr sahá po cukřence v prostřed stolu.

VZ Sára: Když jsem byla malinká, tak mi vžechno zakazoval.
***
VZ Sára: Ne na dostihy, jenom tak. Jeden byl můj. Ralph.
Nevěřícný Petr.
Sára: Jmenoval se tak, skutečně. Dostala jsem ho v žesti letech za první úspěžný rok na jazykové žkole.

Petr několikrát ťukne cukřenkou o stůl.

VZ Sára: Š mi dělá potíže. Samotné nezlobí, ale ve slově je to hned vžechno a vžude a...
***
VZ Sára: On také neměl rád zeleninu. Studoval v Evropě a když se vrátil, tak celou rodinu přesvědčoval, že budoucnost má jedině ocel.
*
VZ Sára: V sedmdesátém žestém jsme, prý, měli větží obrat než Ford.
*** (v to zazní cukřenky klepání)
VZ Sára: Vžechno.
Petr: Zkus to říct ve větě. Jsi příliš upjatá na své chyby.
Sára: Ve větě. Ve větě se ti to povídá, ty nemusíž bojovat s takovým zákeřným písmenkem.
Petr oběma rukama uchopí na stole její ruku...
Petr: A to všechno bude moje.
...pohledem vybídne k zopakování.
Sára: A to vžechno bude moje.
***
VZ Sára: A to vžechno bude moje.
*
VZ Sára: A to vžechno bude moje.
*
VZ Sára: A to vžechno bude moje.
*
VZ Sára: Proč na mě naléháš?!
***
VZ Sára: V dollarech? (Prsty vytvoří 1, ...2, ...3) (=%%1)
Petr (tiše): Miliony?
Sára: Ne.
Petr (tiše): Cet milli...?
Sára: Ne.
Petr (tiše): Sta mili...?
Sára: Ne.
Petr (tiše): Miliardy?
Sára: Anóó! Uhádl jsi. (=%%1)
...Usměje se a chopí se pytlíku cukru u svého šálku.

Rychleji a rázněji, prsty cukrem bouchaji.

VZ Sára sladí kávu se šlehačkou. *** Bez šlehačky. *** Džuice. *** (zvuk cukřenky, vztekající se při každém dopadu na desku stolu) Míchaný nápoj. *** Petr podává Sáře cukr-pytlík. *** Sladí pohár. (naposled bouchne cukřenka m.o.)

Petr zdvihaje se narychlo; židle vrže; probíhá kuchyní, ložnicí, a až v koupelně cvak. Před již osvětlenou galerií bouřlivý Petrův obličej; a jeho vzdálenější ruka sahá, ke galerii, její obraz mihne se v jinak němém zrcadle, ujímá se dózy "Na spaní", stisk.
***
Z nocí zahalené ložnice vrací se v kuchyň.
*** (již do tmy rozespalá...)
Sára (m.o.): Peťulko?
VZ Petr (m.o.): Naposledy.
Sára: A to všechno bude moje. (=%%2)

***

6. Snídaňový Akt (mord) - ráno

Byt Sáry - Hala, Kuchyň, Koupelna; Před domem
Sára, Petr

Snídaně bohatě prostřena, z nože krev pomalu setřena,
Peťulka bílých plen pryč dává, Sářince z krčku krev zkapává,
nepřekážet jídlo ni pití, víme co mohl šat dřív skrýti. (On-Ona)
***
O triku a trenýrkách krájíce velkým nožem pečivo...
Petr (téměř m.o.): Kdy přijede Ester?
S kouskem broskve...
Sára: AE?
Petr: Tvá setra.
Sára si sype z cukřenky, která nesype, pokládá ovoce a rozebírá sladící zařízení, kouká v jejž nitro...
Sára: Ach...
...Chce se zvednout. *** Zdvihnuvší Petr jí bere cukřenku z rukou...
Petr: Já to udělám.
...A mizí ze záběru; Sářin pohled zaostřen není, slyšno blízké zarachocení. * Petr v kuchyni vytahuje ze skříňky balík cukru, otevírá jej; a teď nám stíní, (m.o.) sype; v právě otevřivší horní skříňce se chopil sklenky s malým sypkým obsahem, do cukřenky před sebou bílý obsah přidává.
***
V hale opět nad svou snídaní, napije se svého džuice, když náhle zvážní a zpozorní...
Petr: Sářinko?
Se Sářina pohledu se nám výhled na plný stůl a Petra rozostří a padáme... *** Nepřítomné Sáře padá hlava do talíře před ní, bum.
***
Petr zbrklými nervózními pohyby z obličeje znovu sedící Sáry o mrtvém výrazu odlepuje některé kousky krájeného ovoce a zeleniny, a odchází; Sára zatím zakloněna sedí; přináší nepatrně upitou láhev whiskey a snaží se ji po otevření prolít Sáře hrdlem, lije a v několika nahodilých okamžicích otírá Sáře bílou "plenou" ze stolu tvář máslem zdobenou či odlupuje kousků dalších.
*** (v tmu zarachotí klíče)
Petr sahá po ubyté "Na spaní", již byla galerie domovem. I se svou roztržitostí prochází v neupravené košili a kalhotech ložnicí a v hale nejdříve Sáru ze záklonu v stoj zdvihá, poté láhev polovičatě naplněná ze stolu v kapse jejího županu se ocitá a už ji Petr v náruči své z místnosti odnáší.

Hop a jsme před domem, novomanželé právě přicházejí ku střeše automobilu těsně před námi.

***

7. Odvoz, cestování s Julií - brzké až slunečné dopoledne

Meziměstská Silnice - Sářino Auto, Jiná taková Silnice - Ondřejovo Auto, Louka
Petr, Sára, Julie, Ondřej

Zvíře v trávě (zajíc, srna? ...nějaký "divoký" savec) se oddává konzumaci svého životního prostředí nebo na (nás) zvědavě zírá, začnou se ozývat skoro až vzdechy (m.o.); nad/za zvířetem je tráva, louka, samá tráva; za ticha rozprostření někde daleko na kraji silnice stojí zaparkované Ondřejovo auto.

Vpředu vozidla; Ondřej držíce Julii kol ramen či za krk, druhou ruku majíce na/mezi jejími stehny ji zoufale snaživě líbe. QQQ Julie po ještě nějakém okamžiku. Dává pryč jeho levou ruku.
QQQ A odvraceje se v místo své...
Julie: Nech to být.
...Otře si koutek úst...
Julie: Raděj pojedem.

Zvíře najednou z místa utíká do pryč.

Smutný Ondřej startuje. * Auto se rozjíždí. * Jedou a mlčí. Julie si otevře okno a jak jí průvan tančí s účesem, znuděná vystrčí loket na stahnuté sklo. Ondřej se podívá na (ní) a za jízdního soustředění jeho ruka (skoro m.o.) způsobí cvaknutí přehrávače pohlcením kazety (m.o.). * Dlouhá rovná silnice; v dáli na horizontu se zpoza zatáčky v dopoledním Slunci objeví Ondřejův vůz; krátce potom ticho naruší šum; za vozu nepatrného přibližování spustí METAL MUSIC...

Zpocená napjatá tvář; Petr v Sářině voze řídí. * V Ondřejově autě se mlčí. * Petr hledá nad prázdným místem spolujezdce v přihráce, ruka nenachází, nepořádek, auto se pohne prudkou zatáčkou, a tahá mapu. * Julie stáhne ruku z okna a chytá se za chladný loket. * Prst projíždí mapou mezi rybníky. Petr za rychlé jízdy studuje mapu rozloženou na volantě. * Ondřej se podrbe na tváři. Jak Petr řídí, za sedadlem, za ním v županu leží a spinká Sára.

Sára má mírně vytřeštěné oči. Ondřej pouze vyvalené. *** Z volného rukávu trička se mu po spodní hraně važe vyvalil pramínek potu. *** Ručička na přístojové desce (ta co rychlost zobrazit má) probodává číslo 220.

(20x či více) Sářino Auto. Ondřejovo Auto. Petr. Ondřej. Sára. Julie. ...dokud MUSIC do naprostého ječení nevygraduje (m.o.).

*

8. Arange - dopoledne

U Rybníka - Před ním, V něm
Petr, Sára

Sářin vůz v prudkém smyku zabrzdí u břehu (rybníka) a neslyšně čeká.
***
Ve voze; Petr vysedá, následně otevírá dveří u Sáry, kterou vytahuje ven, odchází s ní dále, (kde ji pokládá) a vrací se; z podlahy před zadním sedadlem (vezme dózu), mizí z auta a bouchne dveřmi; v prostoru řidičovu z otevřené dózy vysype všude kolem prášky, aby jen několik zůstalo sklem obehnáno, než mu vypadne kamsi z ruky pod volant; venku je zas, prádlem spodním ohromí nás.
***
Tu zrak mu spočine, na ženě nevinné,
Sára se probouzí, z úst ryba vychází,
řas místo županu, vzad rybníka stranu. ***
Narychlo se vzdalujeme až daleko vpřed drží Petr Sáru v obětí oba stojíce ve vodě při břehu. *** Hlava a zahalená ramena Sáry, stojíc dole ve vodní ploše; pomalinku se odkrývá zbytek postavy jak paááádááááá. *** Sářina tvář hledíce v neznámé výšiny; zvlní se hladina nad ní a nějaké vodní rostlinstvo hlásí se o přízeň.

***
***

Petr (na nás) ve vlhkém oblečení běží za sebou několik rybníků a hodně v dáli Sářino auto nechávaje.

***

9. Setkání s Ester - poledne

Konec vesnice - Zastávka příměstské dopravy, Ondřejovo Auto
Petr, Ester, Julie, Ondřej

Na horizontu se mihne Ondřejovo Auto; za cedulí zastávky stojí otočená mladá žena v bezforemném třapatém odění; zpředu vběhne Petr a přibližujíce se (i s námi) oddechuje až k zastávce, jde. <C>Dívaje se na jízdní řád, nemaje hodinek, chce se Ester optati...
Petr: Slečno?
...Ta jak se otáčí. * Otáčí se Ester.
Tu Petr vidouce, svou milou na louce,
zas ona se směje, když on řev v nás leje,
ona v něj pospíchá, on couvá nedýchá. (Ona-On-Ona-On) *
Přijeduvší Onřejovo auto s brzdo-kvičením sráží Petra před i pod sebe. Znovuoděná Ester se za ním rozbíhá, klekaje k němu...
Ester (téměř m.o.): Jste v pořádku?
...Juliino nadechnutí (m.o.).

V autě Julie počne móóc hlasitě křičeti, křičí, křičí, křičí, zkončí...
Julie: Jdi se ty idiote podívat jestli se mu něco nestalo!!!
***
V trávě leží Petr s pramínkem krve vytékajícím z hlavy a nad mím sedí Ester; kleká si Ondřej; za nimi prosvítá bok Onřejova auta.

***

10. Good Luck - ráno

Hřbitov okolo Kostela
Ester

Vlhké a šedé ráno zbalené do mlhy bledé; žena v obdobě Esteřina roucha prochází starým zarostlým hřbitovem. Větev omyla Ester její suché tváře, pokračujíce svým směrem žvýká cos zeleného. Stánky mrtvých jí mihají se kol nohou bosých o sandálech. V zatočení širého světa všimne si. Hrob. Přibíhá, aby zastavila zas. Zvážní i žvýkat ustane a pomalým pohybem pokračuje soustředěnýma očima (vpřed) až za korun stromů svědčivých (pokleká); hledí, přežvýkne...
Ester: Šťastné líbánky. Sestřičko.

The Happy End.

Copyright © HD, 2002 (16:13 2.7.2002)

Poznámky:

Bla, bla, bla. <> Ble, ble, ble. <stop> Blu, blu, blu. => 3x ble je jeden záběr.

*** na konci obrazu/dialogu = dlouhé/kratší prolnutí přes tmu.
*** mezi záběry (tj. není na samotném řádku) = prolnutí.
* v dialogu/mezi záběry = !!!POZOR!!! (např. velká změna velikosti obrazu)

Vytvořeno, resp. po jazykové korektuře, 2. července 2002, 16:15:18
Copyright © 1999-2026 by hd
Všechna práva vyhrazena

↑Nahoru Phoenix © 2003-2026 redakce@phoenix.unas.cz