Ovečka
1. Nalezení ovečky (před 30-ti lety) - odpoledne
Dětské hřiště, skládka
Johana[5], Kryštof[15]
Obraz je zbarven do žluta a lehce přepálen. Zvuk s malou ozvěnou.
Malé blonďaté děvčátko smějíce se probíhá kolem dětské prolézačky. Když zamíří mezi kolotoč a houpačky, s nemotorností sobě vlastní se za ní vyřítí o mnoho starší chlapec. Když ji on téměř dobíhá na druhém konci kolotoče, ještě mu za stálého smíchu obou dívka stačí utéci. Oběhne prolézačku a zamíří k hustému pásu křoví na konci hřiště. Probíhá jím. On, zprvu zaražen nečekaným činem, po úvaze probíhá také.
Když děvče proběhne křovím, octne se na kraji velké hromady odpadků a bez rozmyslu se vrhá k jejímu vrcholu. Jakmile proběhne kluk...
Johana[5]: Au!
A více než z poloviny zapadne v odpadkové haldě. On se zmaten rozhlíží ponovém prostředí, ale když uslyší její bolestivé zasténání, vyběhne za ní. Dívka sedí mezi odpadky s poškrábanou nohou a jak se rozhlíží, když on přiběhne, spatří ona plyšovou ovečku.
Johana[5] (Podává ji jemu): Ná. Vem si ji.
On si ji zvědavě vezme.
*****
2. Kryštof jde spát - podvečer
Kuchyň babiččina bytu
Kryštof, Babička
Obraz do šedožluta.
Rádio: Princ Dobromil si vzal princeznu Krasomilu a pokud nezemřeli, žijí tam štastně až dodnes.
Stará kuchyň činžovního domu. Místností se valí husté podvečerní světlo a všemu a všem propůjčuje svou světlou žluto-šedou barvu. Vedle mikrovlnné trouby hraje malé bakelitové tranzistorové rádio. Kryštof, dospělý muž ve středních letech, si hraje s umělými modely domácích zvířat, plotů, a se stavbou farmy. Babička, velmi stará dáma, luští křížovku. Kryštof začíná skízet figurky.
Rádio: Milé děti, slyšeli jste pohádku na motivy stejnojmeného filmu Pyšná princezna a nám nezbývá než Vám dnes pořát dobrou noc. Uslyšíme se opět zítra v šestná...
Babička vypnula rádio.
Babička: Půjdeme spát, Kryštůvku.
Kryštof se zdvihá a odchází pryč. Babička se vrátí ke stolu, nesedá si, a složí své křížovky. Se zvukem spláchnutí se vrací Kryštof.
Babička: Umyl jsis ruce?
Kryštof: Ano maminko.
Kryštov si vytahuje ze židle zpoza stolu starou plyšovou ovečku.
Babička: Tak dobrou noc.
Kryštof: Dobrou noc maminko.
On odchází s ovečkou, za úplného setmění vrznou dveře jak i ona odchází.
***
3. Křest I - podvečer
Ústav - zahrada
3 Muži[20/30, 40, 50], 1 Muž se zahalenou tváří[20/30]
Obraz do světle žluta.
Jsme v podvečerní ještě prosluněné zahradě (nebo lesoparku) na místě obklopeném zelení, stromy, kěři, kde neprosvítá žádný náznak civilizace. Na trávě uprostřed stojí 4 muži. Jeden má přes hlavu nějaké triko. Nejstarší z nich křičí rozkazy a tváří se více než-li důležitě.
Nejstarší muž: Uvážat!
Zbylí 2 muži uvazují triko/kuklu okolo krku.
Nejstarší muž: Na švá míšta se - rožejít!
Všichni tři se rozejdou několik desítek metrů do tří stran. Muž s kuklou tam zůstane stát. Všichni tři mají vážné tváře. Muž s kuklou se začíná mírně třást.
Nejstarší muž: Oto-šit! - Na útok pšipra-vit!
Předpažili zaťaté pěsti. Kukla nervózně vzdychla slyšíce...
Nejstarší muž: Teď.
...zahalený má zimnici, připravuje se vykřiknout, jak se za ním přibližuje kdosi s pěstmi napřed. Další běží zprava, poslední zleva. Přibližují se a míří neurčitě mezi břicho a hlavu. Když už jsou téměř u něj...
Tma.
Výkřik muže s maskou (m.o.).
***
4. Babička zemřela - ráno
Kryštofův pokoj, Kuchyň babiččina bytu, Babiččina ložnice
Kryštof, Babička
Rozeznívá se tlumený zvuk elektonického budíku.
Kryštof se probudil vedle své ovečky a zaznamenajíce onen pronikavý zvuk, po krátké duševní činnosti doprovázené neuspořádaným pohybem očí se za tímto zvukem vydá. Projde kuchyní. Zaklepe a počká několik sekund. Pak vstoupí.
Kryštof: Maminko. Maminko vstávej.
Říká, dřepajíce si k nehnutě ležící postavě. Snahou o zamáčknutí budíku ho na stolku u postele převrátí, zdvihne a pak konečně vypne.
Kryštof (berouce ženinu ruku): Maminko co je ti?
Teď již nejen se zvědavostí, ale i s dávkou strachu z neznáma...
Kryštof (mačkajíce její ruku): Maminko co je ti?! (téměř brečíce) Co je ti?!!!
*****
5. Doktorka přesvědčuje - dopoledne
Ordinace doktorky
Doktorka, Pavel
Místnost je zařízená na rozmezí kanceláře, ordinace a obývacího pokoje. U menšího psacího stolu stojí předkloněný nad otevřeným počítačem muž v obleku. Je mladší a daleko méně urostlý než Kryštof. Vkládá do stroje nové části. V křesle za konferenčním stolkem sedí a muže pozoruje vzhledem stará, ale velmi vitální žena v tmavém odění.
Doktorka: Pane Pavle, uvažovali jste již s paní Johanou o budoucnosti vašeho švagra?
Pavel: Ano. - Zřejmě zústane u nás. Proč se ptáte?
Doktorka: Jak jistě víte, když ještě žila jeho paní matka, tak byl pod mým dohledem, ...
Pavel: A tak tomu snad bude i nadále?
Doktorka: Rozumějte pane Pavle, jeho jediná opora mezi "normálními" lidmi ho opustila, bude pro něj všechno těžší. A vy ani paní Johana byste mu při vašem pracovním vytížení nemohli věnovat dostatek péče.
Pavel: To asi nemohli.
Doktorka: A já bych ho nemohla opatrovat, kdyby neměl stabilní rodinné zázemí. Podívejte, takto bychom s ním daleko nedošli, on si přece zaslouží kompletní péči, tak jako tomu bylo doteď, ale není příliš reálné omezovat vaši pracovní aktivitu, nebo práci vaší paní.
Pavel spustí právě zkomletovaný stále ještě odkrytý počítač; zabliká a rožne se obrazovka...
Pavel: A - co by - ste s ním udělala?
Doktorka: Svěřila bych ho do péče ústavu.
*
6. Daniela hledá - poledne
Kuchyň babiččina bytu
Daniela
Od okna jde ostré žluté světlo.
Kuchyň naplňuje sytě žluté polední slunce a podřizuje své barvě vše, na co dosáhne. Celou stěnu a všechny boční skříňky se všemi zásuvkami prohledává dívka v černém s fialovými pramínky jinak tmavých vlasů. Jako zloděj rychle něco hledá mezi lžickami, talířemi, moukami, kořením, hrnky a jiným nádobím, doprovázena jen rachotem své činnosti.
Dívka: Ou!
V jedné zásuvce je množsví platebních dokladů, výpisů, stvrzenek. Dívka si jeden lístek podrobněji prohlíží, Kč 3.563,80 a razítko lékaře.
Dívka: No teda.
Vezme ještě jiný lístek, Kč 1.922,40 a stejné razítko.
*
7. Konec pohřbu - brzké odpoledne
Obřadní síň krematoria
Johana, Kryštof, Pavel, 2 babky[50, 65]
Před rakví se s babičkou loučí dvě neznámé staré osoby. Každá plačky odhodí jeden ubohý květ a odejdou. Zůstaly jen Johana, se slzami téměř vytrysknuvšími, situací netknutý Pavel a fňukající Kryštof. Johana stojí u rohu rakve, položila malý bohatě zdobený věneček NEZAPOMENEME a chytá se rukou obou mužů, Pavla nalevo a Kryštofa vpravo.
***
8. Po pohřbu - brzké odpoledne
Před krematoriem
Johana, Kryštof, Pavel, 2 babky[50, 65]
Před dveřmi do krematoria stojí ony neznámé babky z pohřbu s plnými taškami.
Jedna: Ale to ti byl vošklivej funús. To sme mohli jiť už po tým prvým.
Druhá: No bodejď. Bodejď. Tam to mělo aspoň ňákou tuhletu nóblesu. (sklopí zrak) Podivej, tady se ti to ňak rve.
Jedna: Nésmyslll.
A když si předává svou tašku z ruky do ruky (Z budovy vycházejí Pavel, Johana a Kryštof a scházejí schody když...), se prvé babce utrhne ucho tašky a před dveřmi se objeví hromádka smutěčních květů v čele s malým bohatě zdobeným věnečkem s nápisem NEZAPOMENEME.
Johana (již na chodníku, otírajíce si oči): Já musím běžet a ty bys mohl vzít Kryštofa k nám. (usměje se) On už to tam do večera nějak přežije. (pohladíce Kryštofa) Viď Kryštůvku (, který se zacení).
*
9. Kdo za to může? - odpoledne
Ústav - místnost vrchní sestry
Vrchní sestra, Sestra
Šedá "cela" se skromným nemocničním nábitkem a podrápaným psacím stolem. Vrchní sestra (resp. její obrys) stojí proti oknu. Je to silná vysoká žena s pronikavým hlasem. Mezi ní (a psacím stolem) a dveřmi strojí mladičká sestra.
V.S. (důrazně): Sestro, s jakými cíly jste přišla do našeho zařízení?
Sestra: Já, ...
V.S. : Jak je možné, že při vycházkách o VAŠEM dozoru se dějí...
Sestra: Ale já...
V.S. (téměř po slabikách, s velkým důrazem): Se dějí takové věci, (hlas jí sklouzává do křiku) že se VÁM pacienti terorizují navzájem?
Sestra: Dovolte abych...
V.S.(křik): Mlčte! Naším posláním je léčit.
Sestra: Ale vy sama...
V.S.(důraz): VÁM zabili svěřence. (Sebeospravedlivě s uklouznutím hlasu) Mě né-e!
***
10. Rendez-vous - odpoledne
Park
Daniela, Saxofonista
Daniela v tmavě červeném tričku cosi ukazuje vzpaženýma až rozpaženýma rukama.
Daniela: ...Takovýhle, víš? A, ...
Jde spolu s málo starším mládencem parkem.
Saxofonista: To jsi jako ty?
Daniela (zasmějíce se): Né já, ty mě neposloucháš. Markéta přeci, a povídá...
Saxofonista: Ale mohla bys to být ty.
Daniela (opět ve smíchu): Nech toho. ...
Parkem se prochází mnoho dalších různých lidí. Odcházejí a Daniela se chytá onoho mládence za ruku.
***
11. Konec schůzky - podvečer
Firma - Chodba
Johana, Dívka v pestrém
Chodba. Na bočních prosklených dveřích přímo před námi je černý nápis SESSIONS ROOM. Dveřmi prosvítají obrysy několika postav za zasedacím stolem.
Johana (m.o., anglicky): ...a ty bychom mohli dodat už do konce měsíce. To je vše. Podrobnosti dodatku ke smlouvě s vámi probere tady Michal. Děkuji vám. Nashledanou.
Dveře se otevřou a aniž by bylo vidět dovnitř, vyjde mladá žena s ustaraným výrazem lemovaným již nepřesvědčivě blond se tvářícími vlasy. Za dveřmi hovoří mužský hlas, ale již mu není rozumět. Johanin černobílý kostým příliš nekontrastuje s bílou stěnou za ní, když volí číslo na přenosném telefonu při pomalé chúzi chodbou. Mihne se před ní opravdu mladá žena v matném, vyblédlém, ale proti Johaně zářícím pastelovém kostýmku.
Dívka v pestrém: Dobrý den paní ředitelko.
Johana: Do, dobrý den.
Téměř blond Johana si přiloží telefon na tvář. V tvrdém bílém umělém světle chodby vypadá její tvář, pořezaná stíny vlasů, až příliš staře.
Johana (dovolajíc se): No, ahoj miláčku...
Vchází do místnosti GENERAL MANAGER...
*
12. Přelet - podvečer, večer
Firma - Chodba, Výtah, Atrium; Ulice před firmou, Menší ulice, Jiný park; Před domem Johanina bytu, Schodiště
Saxofonista, Daniela
Johana (m.o.): Já dnes přijdu domů trochu později ... no dobře, tak pozdě ... když já mám teď rozjednanou velkou věc a musím se na ní připravit, no...
Opouštíme chodbu, výtah 10., 9. ... patro, přízemí; průjezd atriem obchodního centra na velou městskou třídu; průlet jinou, menší, rušnou ulicí, park...
Johana (m.o.): Táta bude taky pryč ... (Tlumeně a neohrabaně počíná hrát saxofon.) ... No já vim ... Tak pa Daničko. Pa (Saxofon zesílí a zagresivní)
V parku, na jehož konci kdosi na saxofon hraje, se rychle sešeří. Nástroj sebou ve zběsilém rytmu kýve a na jeho ústí je přichycen větší kousek jemné tmavě červené tkaniny. Saxofonista (oblečen jako při (10) Rendez-vous) má ve svršku dlouhý svislý šrám. Rudou tvář mu zdobí několik čerstvých jizviček z poškrábání.
Postava na konci parku přestane hrát, uloží si nástroj a odejde. Začínají být slyšet auta. Je večer. Letíme k starému nepříliš udržovanému třípatrovému secesnímu domu na konci řady domů, vystavujícímu se otevřenému prostranství. Otevřou se nám staré těžké dveře s odlupující se tmavě hnědou barvou, jsme v chodbě, rozsvítí se a je slyšet zabouchnutí, míjíme schránky a vycházíme po schodech, kde počne dívčí hlas pomalu oddechovat a lehce pofňukovat; až do druhého patra. Vzdych. Zarachotí klíče. Mosazná jmenovka:
Ing's. Johana a Pavel Brázdovi
na které se mihne rozmazaná dívčí tvář. Cvakne zámek a klika.
*
13. Zašití ovečky - večer
Byt Johany - Předsíň, Pokoj Daniely
Daniela, Kryštof
Z právě otevřených dveří vyjde dívka tmavých vlasů s fialovými pramínky, což spolu s hnědýma očima můžeme pozorovat, až rozsvítí a zavře právě zhasnuvší výhled na schody. Vyčerpaná a ubrečená se zády opře s výdechem o dveře. Chviličku tam jen stojí s dekoltující dírou v tričku, než ji pádem polekají pod rukou na skříňce vedle dveří položené klíče. Prázdně se usměje. S vyzutím zhasíná a odchází dál, když se za ní ve tmě pootevřou jiné dveře. Předsíní se plíží tiché dívčino sténání a dveře se otevřou natolik, aby se v nich objevil černý obrys silné postavy v ostré záři žlutého světla, linoucí se zpoza ní.
Dívka v breku sedí na posteli v prostřed místnosti. S vrznutím se pohnou nedovřené dveře, když dívka vzlykne. Promne si paže, když se za ní zcela tiše otevírají bílé (nažloutlé) dveře. Prsty zjišťuje velikost díry na svém oděvu. Ze tmy ve dveřích pomalu vystupuje postava pohledného čtyřicátníka ve světlé oprané mikině s nápisem, jehož tvář provází zoufale ubrečený škleb. Svléká si tričko. Muž chce něco říct či vykřiknout. Dívka si s poraženým výrazem třičko ve vzlyku nakonec nechává. Muž drží v ruce tisknouce ji k břichu starou plyšovou ovečku. Jak vzlykne, dívka se s úlekem otočí s rukama chránícíma si hruď.
Jak dívce s poznáním mizí strach z tváře, muž se až vystraší z její reakce.
Daniela: Ah, Kryštůvku...
Pronáší s lehce zadýchaným úsměvem.
Uvolňuje paže a přesune se na druhý bok postele a ukazuje Kryštofovi, aby si vedle ní sedl. Když s dalším vzlykem rychle sedá na postel, Daniela si papírovým kapesníkem otírá oči.
Daniela: Tak co se ti přihodilo?
Kryštof jen náznakem zdvihne ovečku z klína a pohledem na ni ukazuje. Ta je vystrčená téměř odtrženou nohou vzhůru.
Daniela: A půjčíš mi ovečku, abych jí mohla pomoct?
Stále s kapesníkem, Kryštof se bojí ovečku pustit z rukou.
Daniela: Když se jí nepomůže, tak jí to bude bolet. (Kryštof se lekne) Moc bolet.
Kryštof jí ovečku podá a ona sáhne po "šitíčku" a pustí se do zašívání. Kryštof ji sleduje, uklidnil se, a ke konci se neubrání poznámce...
Kryštof: Moje maminka také umí léčit ovečky.
Daniela: Jo?
A opět se rozbrečí.
***
14. Jen počkej! - noc
Ústav - Vchod do ústavu ze zahrady
Vrchní sestra
V.S. stojí ve tmě. Jen z boku na ní dopadá žlutá záře z pootevřených dveří ústavu. Neni jí vidět do obličeje. Zdvihá pravou ruku a červené světýlko dojde místa jejích úst. S jejím výdechem se v padajícím světle objeví oblak kouře.
V.S.: No počkej, já si tě ohlídám, holčičko. (Mírněji.) Já si tě ještě podám.
*****
15. Dobré ráno - ráno
Byt Johany - Obývací pokoj
Kryštof
Kryštof leží na rozestlaném gauči. Je vzhůru. Otočí se na bok a ovečku otočí proti sobě.
Kryštof: Dobré ráno ovečko.
***
16. Domácí konference - ráno
Byt Johany - Předsíň
Johana, Pavel
Oba jsou v županech.
Johana: Nemůžem ho přeci jen tak strčit do ústavu.
Pavel: Ty by ses snad o něj mohla pořád starat? máš taky svoje dítě!
Johana: To jo ale, dalo by se to přeci...
Pavel: Vedeš velkou firmu, (vykřikne) kdys naposled přišla domu za světla?!!!
Johana(výkřik): Muselo by to jít!
Pavel: Ne a nekřič, ještě je vzbudíš!
***
17. Daniela spí - ráno
Byt Johany - Pokoj Daniely
Daniela, Pavel
Daniela leží přikritá dekou a v klidu spí. Ozývá se tlumené vrzání parket a dveří. Oteřou se dveře do pokoje a Pavel nakoukne, jestli Daniela spí a zas je zavře.
***
18. Útěk - ráno
Schodiště, Před domem Johanina bytu, Auto
Johana, Kryštof, Pavel
Pavel zamkne dveře od bytu a následován Kryštofem a Johanou rychle schází schody.
*
Před domem zamíří okamžitě k autu, aby stihl ještě všem otevřít dveře. Nasednou si, Pavel ještě kontroluje, zda-li se Daniela nedívá, a startuje. Popojedou k prvnímu semaforu, jen několik metrů od domu. Mají červenou.
V autě. Kryštof sedí sám vzadu. Ovečku má na klíně.
Kryštof: Kam to jedeme Johanko?
Pavel (přátelsky): Neptej se. Uvidíš.
A rozjedou se.
***
19. Přijmutí Kryštofa - dopoledne
Ústav - místnost vrchní sestry, chodba
Johana, Kryštof, Vrchní sestra, Sestra, Pavel
Ordinace V.S.
V.S. (povýšeně): Ano, byla tady vaše doktorka a sjednala vám tu jedno místo.
Johana: A kdy tu bude pan doktor?
V.S.: Doktor přijde až odpoledne. Chcete ho tu nechat nebo ne?
Johana: A, ano. Dobře.
V.S.(stále povýšeně): Fájn. Tak to tady podepište.
Johana se sklání ke stolu a když se zdvihá...
Johana: On je Kryštof strašně citlivý.
V.S.: Takovejch tu máme taky dost. (sestře, stojící v rou u dveří) Sestro, jednu krypl káru.
Sestra otevře dveře a odchází. Johana spočine na okamžik ve zhuseném šklebu.
Když vycházejí na chodbu, míjí Kryštofa, ukazujícího ovečce obrázky na stěnách.
***
20. Kryštof jede - dopoledne
Ústav - chodby, cesty mezi pavilony
Kryštof, Sestra
Sestra veze Kryštofa na invalidním vozíku chodbami ustavu. Zastaví se, čekajíce na výtah.
Kryštof: Jezdí to taky rychle?
Sestra (opouštějíce neutralitu): Có, ty bys chtěl jet rychle?
Kryštof mnouce na boku ovečku kývne, dorazil výtah.
*
Otevřou se dveře výtahu a z nich "vyletí" Kryštof a Sestra. Rychle projíždějí chodbou v přízemí, až se před nimi objeví dveře.
Ozve se...
*
...velká rána do dveří.
Vyjíždějí ze dveří budovy a řítí se s úsměvem a výkřiky k dalšímu pavilonu.
Točí se na místě v atriu dalšího pavilonu.
*****
Záběr je ve světlém žluto-šedém nádechu.
Oba mají místo úsměvú jen kyselé škleby, když pomalu přijíždějí chodbou k pokoji/cele č. 97.
***
21. Kryštof na pokoji - odpoledne, večer
Ústav - cela 97
Kryštof, 3 Muži[20/30, 40, 50] (ze (3) Křtu I)
Cvakly dveře.
Cela má čtyři postele. Tři jsou již obsazené. Všichni spí. Kryštof pozorujíce ostatní jde pomalu k volnému lůžku. Všichni spáči, jak vidí Kryštof, jsou připoutaní. Kryštof si sedne na volnou postel. Někdo zamlaská. Kryštof uloží ovečku a lehne si k ní.
***
Vše je stejné, jen Kryštof leží na zádech a hraje si s ovečkou, stmívá se.
***
Je skoro tma. Všichni spí.
*****
22. Daniela si rejpne - ráno
Byt Johany - Obývací pokoj, Předsíň
Pavel, Daniela
TV: Máme tu zápas dvou šampionů ve střední váze, oba prašli školou Ramona Kingsleye, a tady už přichází první...
Pavel sleduje televizi. Daniela přichází z předsíně.
Daniela (potichu): Já už tedy jdu.
Pavel (všimne si, že odchází): To tu bude klid.
Daniela (trpce): Skoro jako když jste vyhodili Kryštofa.
Pavel: Tobě tu chybí?
Daniela: Mě lidské bytosti nepřekáží.
Pavel (již podrážděně): Hele, rej si do někoho jinýho!
Daniela: Ach ta pravda, že?
Pavel: Nejsi ňáká drzá, ty spratku jeden. Abych si tě...
Daniela: Co? Neodvez do blázince?
Daniela bouchne dveřmi.
Pavel: ...Nepodal!
Chystá se za ní vyběhnout, ale...
TV: (zacinkání a řev) Ano, tak to byl krásný úder, všichni jme to mohli pozorovat, jak...
*****
23. Daniela se hádá
Firma - Chodba
Johana, Daniela
Daniela: Já jsem si vždycky myslela, že sourozenci k sobě mají blízko.
Johana: Co ty o tom víš. A nekřič tolik, mám tam klienta.
Johana posouvá Danielu dál do chodby od svých dveří, když ona stále mluví...
Daniela: Možná o tom nic nevím, což není moje chyba, ale Kryštofa bych do ústavu nikdy nedala.
Johana: Je to pro něj lepší.
Daniela: To je směšný!
Johana: Pavel... Táta to říkal.
Daniela: Co o tom ví.
Johana: Nebuď drzá!
Daniela: Nebuď slepá - vykopla si svýho bratra!
Johana: Jeho doktorka to navrhla.
Daniela: Proč asi?!!!
Johana: Protože je to pro něj lepší.
Daniela: Protože bys jí nikdy neplatila tolik co babička!
A Daniela se slzami odchází. Johana ji jen vytřeštěnýma očima pozoruje.
*
24. Křest II - brzké odpoledne
Ústav - zahrada
Kryštof, 3 Muži[20/30, 40, 50] (z Kryštofovy cely), Sestra, Muž od ochranky
Zahrada (obraz 3) je dnes sluncem nedotčena, místy prosvítají budovy ústavu, i jeho chráněnci dál od tohoto místa. Na místě obklopeném zelení stojí nejstarší muž. Další dva v oběťní vážnosti přivádí Kryštofa, kterému se přiliš nechce spolupracovat. Když se zastaví...
Nejstarší muž: Pšipravte ho!
Kryštof nedrží na místě, když mu chtějí kouskem prostěradla svázat ruce za zády, ale...
Nejmladší muž (šeptá): Je to jenom hra.
...nakonec povolí, ovečku drží v ruce.
Nejstarší muž: Uvážat!
Muži se snaží uvázat z trika kuklu okolo krku. Kryštof se neohrabaně brání až jednoho muže uhodí rukama až spadne.
Nejstarší muž: Štráty pomš-tít!
Druhý muž tasí klacek ze země a razí jím Kryštofovi zboku ránu. Kryštof se tak hlasitě rozbrečí, že si toho všimne i dozor konající Sestra a vyrazí tahajíce s sebou muže od ochranky blázny rozeštvat.
Sestra: Héj, héj, héj. Tak dost...
***
25. Johaniny vzpomínky + Boj o ovečku - noc
Byt Johany - Předsíň, Obývací pokoj; Ústav - Chodba, Cela 97
Johana, Daniela, Pavel, Kryštof, Vrchní sestra, Sestra
Johana chodí sem tam po bytě. Daniela dává Johaně pusu na tvář a odchází z bytu. Johana přináší do pokoje nějaké obchodní papíry. Pavel rozvalený v pokoji na pohovce sleduje televizi, která jen nehlučně bliká. Johana najde na skříňce světlou opranou mikinu s nápisem, přiloží si ji k hrudi, pousměje se svému činu a opět ji pokládá.
Otrávená žvýkající Sestra otevírá téměř ve tmě dveře pracovny Vrchní sestry.
*
V.S.: Sestro, kázeň vašich svěřenců se nadále nezlepšuje.
Sestra na ni civí za stálého žvýkání.
V.S.: Už si na vás stěžoval i doktor. Jestli současný stav nedokážete změnit, budou z toho (s důrazem) pro vás (</>) vyvozeny důsledky.
Pavel se zdvihá od televize a prochází okolo Johany, která jen zírá před sebe.
Pavel: Co je?
Johana zavrtí zhlavou, prochází za ní.
Kryštof si hraje, téměř celý pod dekou, na lůžku s ovečkou.
Když se Pavel kolem Johany vrací s rohlíkem a kouskem salámu do pokoje...
Johana: Nemáš někdy pocit samoty?
Pavel (sedá si): Cože?
Johana: Samota, jsi celý den mezi lidmi, ale přece si najednou myslíš...
Pavel se otočí na televizi.
Johana: Jako bys nebyl.
Sestra se ve velmi ztemělé chodbě objeví v právě otevřených (rozražených) dveřích a
Sestra: Kráva jedna! (rychle jde) Co si vo sobě myslí?! (na konci chodby) Vždyť já to nemám za potřebí!
Kryštof sebe a ovečku ukládá ke spánku.
Kryštof (šeptem): Dobrou noc, ovečko.
V.S. odchází ze své pracovny, zhasíná a s otočením klíče v zámku odchází.
Pavel si nese láhev s pivem a sklenku k televizi, procházeje kol Johany jí gestem nabízí, ona si ho ani nevšimne. S nechápavým (proto povýšenm) gestem a pousmátím (povysmátím) ji opouští.
V.S. se plíží chodbou, vždy nakoukne do místnosti a opět neslyšně zavře. Když otevře dveře 97 někdo zachrápe, což ji přinutí rozsvítit. Jak vidí vše je v pořádku, jen Kyštof má prostěradlo až na podlahu. Jde k němu a potichu ho budí.
V.S.: Vstávejte, vstávejte, máte vytahané prostěradlo, vstávejte.
Strhne mu deku a překvapí se. Stažená deka a pokus o vytržení ovečky Kryštofa probudí.
Kryštof (ještě se zavřenýma očima): Moj-jé.
V.S.: Dej mi to. No tak, rozumíš. Dej mi to!
Kryštof (mžourajíce): To je moje ovečka.
V.S.: To mě nezajímá, dej mi to-o!
V.S. hračkou toliko škube, že přinutí Kryštofa vstát.
V.S.: Tak dáš mi jí, to sem nepatří!
Kryštof: Ta je moje.
V.S. tak uslilovně až vztekle trhá za ovečku a mlátí Kryštofa, ...
V.S.: Já to nestrpím, ro-zu-miš!!
...že se ovečka roztrhne v půli. Kryštof okamžitě schová svůj díl zalehnutím na posteli a jak vidí V.S. ještě máchat druhou částí, ze které se cosi sype, začne velice hlasitě brečet. To V.S. vyvede z už tak chatrné rovnováhy, udělá několik komických pohybů, ...
V.S (opět šeptem): Počkej ráno!
a odejde. Kryštof na posteli na ovečce tiše fňuká. Světo zhasne.
*****
Johana sedí vzpřímeně na posteli, jen po pas a jen ji osvětluje bílá záře z okna, směrovaného do dvora, je v noční košili a hledí kamsi daleko.
Kryštof sedí obdobně a zírá z okna.
*****
26. Doktorka volá do ústavu - ráno
Ordinace doktorky, Ordinace V.S.
Doktorka, Vrchní sestra
Doktorka sedí za psacím stolem, monitor počítače ukazuje spuštěné karty, na stole je šálek kávy a doktorka sahá po sluchátku. Vytáčí číslo a položí. Vytočí znonu a zas zavěsí. Když vytočí pořetí...
V.S. ve své kanceláři zdvihne prudce telefon.
V.S.: Tak co je!
Čeká...
Doktorka pomalu zavěsí.
***
27. Návštěva Johany - ráno
Ústav - Před ústavem
Johana, Saxofonista, Muž od ochranky
Telefonující Johana přichází ke vchodu budovy ústavu.
Johana: Tak to zrušte ... soukromě ... uděláš to pro mě ... jo?
Když už stojí u dveří, projde těsně před ní Saxofonista se stále poškrábanou tváří...
Johana (ho pozorrujíce): Ježiši.
...následovaný Mužem od ochranky.
***
28. Johanino prorvání se ke Kryštofovi
Ústav - Chodba před pracovnou V.S., Chodba s celou 97, Cela 97
Johana, Kryštof, Vrchní sestra, Sestra, Saxofonista, Muž od ochranky, 3 Muži[20/30, 40, 50] (z Kryštofovy cely)
Na chodbě kine Muž z ochranky Saxofonistovi s pouty na rukou za zády...
Muž od ochranky: Zůstaneš tady, rozumíš, jo, já si musim jít vodskočit, tady jasný.
Sax kýve. Jak odejde, ze dveří pracovny V.S. vyjde V.S. následovaná Johanou.
V.S.: Poslyšte, nebudu vám to stále opakovat, návštěvní hodiny jsou od tří.
Johana: Když já ho musím vidět.
V.S.: A na vaše pocity vám kašle pes.
Johana: Sestro?!
V.S. odchází chodbou kol Saxe, který jí podrazí nohy a V.S. padá na zem. Sax: Klíče má v levé kapse pláště.
Johana se lehce a potěšena pokloní a jde si pro klíče. Když se sklání k nehybné V.S., Sax se na ní snáží přitisknout ale Johana rychle najde klíče a utíká pryč.
*
Johana otevírá dveře 97 a vchází. Když ji na posteli sedící Kryštof spatří, zacení se a Johana k němu běží, aby ho obejmula.
Nejstarší muž (m.o.): Oh, šit.
*
Když vycházejí, míjejí Sestru.
Sestra: Ahoj.
Kryštof: Ahoj sestřičko.
*
Když Johana s Kryštofem přicházejí, V.S. ještě leží na podlaze. Přichází Muž od ochranky. Sax se zdvihá z lavice u V.S. A Johana mu vráží obrovskou facku. Chytá Kryštofa za ruku a utíkájí pryč.
29. Odchod
Ústav - Před ústavem
Johana, Kryštof, Sestra
Johana si odvádí Kryštofa od ústavu. A v dáli je pozoruje. Za oknem Sestra v neurčitém šklebu, nejen právě vysvitnuvším sluncem způsobeným.
***** KONEC *****
10:28 25.4.2002 (c) by HD
Vytvořeno, resp. po jazykové korektuře, 25. dubna 2002, 10:29:52
Copyright © 1999-2026 by hd
Všechna práva vyhrazena
↑Nahoru Phoenix © 2003-2026 redakce@phoenix.unas.cz