.########..##.....##..#######..########.##....##.####.##.....##.....##.....##.##....##....###.....######.......######..########
.##.....##.##.....##.##.....##.##.......###...##..##...##...##......##.....##.###...##...##.##...##....##.....##....##......##.
.##.....##.##.....##.##.....##.##.......####..##..##....##.##.......##.....##.####..##..##...##..##...........##...........##..
.########..#########.##.....##.######...##.##.##..##.....###........##.....##.##.##.##.##.....##..######......##..........##...
.##........##.....##.##.....##.##.......##..####..##....##.##.......##.....##.##..####.#########.......##.....##.........##....
.##........##.....##.##.....##.##.......##...###..##...##...##..###.##.....##.##...###.##.....##.##....##.###.##....##..##.....
.##........##.....##..#######..########.##....##.####.##.....##.###..#######..##....##.##.....##..######..###..######..########

Seminární práce z Personálního řízení a Metod personální práce

Firemní dny

VOŠ
Podskalská 10, Praha 2
Jan Dvořák
2. VP

Úvod

Lidi v organizaci můžeme rozdělit vedle jiného dle způsobu přiživování se na činnosti organizace. Tímto dělením dostaneme zhruba následující stupnici: Majitelé a jednatelé, to jsou individua nejnaivnější, protože si myslí, že když někoho pověří řízením svého či svěřeného kapitálu, dosáhnou stejného, nebo snad i vyššího!, profitu, než kdyby organizaci řídili sami, ale o nich psát nebudu, protože téma této práce je v plné moci nižší šarže, a tou je vedení organizace. Od ředitele, ať už si ta dáma nebo pán říkají jakkoli, vedou schody tak dlouhé a tak členité, jak velká a disfunkčně uspořádaná je sama organizace. Na každém schodě stojí (to je jen přirovnání) podle hodnosti stále více a více poslíčků. Poslíček na druhém schodě si od ředitele vyslechne „cokoliv“ a zvýšeným tónem o důležitost svého schodu přednese zkreslené „cokoli“ níže. Poslíček na třetím schodě, i na čtvrtém udělá totéž. Pokud se shluk slov, původně od ředitele, neztratí tam, kde končí většina prémií, přetlumočí atlet na posledním schodě svou štafetu asi takto: Křičí ze schodu do tmy a vysmívá se tak zarputile, že si na „cokoli“ ani nevzpomene. Kdo to kňučí pod černým závojem?

Definice pojmů

Zaměstnanec

Personální mudrcové píší o dělbě práce, specializaci a předávání kompetencí vedoucích pracovníků na méně vedoucí pracovníky. To ve svém důsledku zařídí, že i docela zajímavá a různorodá práce, jak sestupuje shora zmíněné schodiště, dorazí k zaměstnanci jako otrocký výkon jediného souboru uspořádaných činností, které už opravdu nikdo nechce udělat. Zaměstnanec, tedy člověk bez podřízených v organizaci, je zahnaný do role odpůrce všeho z hora, nebo prostě odpůrce všeho, protože si i pod hrozbou ztráty zaměstnání, nemůže svůj vztek infiltrovat o instanci níž. Toto soudobé uspořádání organizace nosí od ženatých pěsti manželkám, vodí děti do krizových center a zaměstnancům bez závazků dopřává jen ty duševní potíže.

Ten mezi

Mezi zaměstnancem a ředitelem je veliký prostor. Někdy je tak veliký, že když mezi těma dvěma stojí někdo „mezi“, výsledek je stejný. Vám jako zaměstnanci je lhostejné, jestli na Vás křičí zástupce šéfa a nebo šéf sám. Vám jako řediteli je také lhostejné, na kom vyzkoušíte své síly v hněvu. V organizacích, kam pronikla dělba práce i „mezi“ gentlemany s bičem v hrdle, rodí se zhoubná vrstva vedoucích, řídících, liniových a dalších „mezi“ pracovníků, jež jen s vlastním přičiněním obsazují schody výše uvedené a (aby se tam všichni vešli) dělí je na schodečky menší a ještě menší. Těmto říká se obecně manageři.

Leader

Vypadá jako manager, chová se jako manager, jen v pauzách, kdy nekřičí, má plnou „hubu keců, jak to s Tebou myslí dobře“.

No Name

Často mu nemůžeme přijít na jméno, protože ho ani nemáme. V každém z našich šéfů by měl být alespoň veliký kus tohoto managera „bez portfeje“, a není. Obvykle. Má řídit, co řídí už jiní. Aby se odlišil, říká svým ovečkám lidské zdroje.

Firma

Uplynulé řádky popisují anomálie, které tvoří zdravé jádro většiny organizací.

Proč vůbec firemní dny

Vládneme-li lidským zdrojům v organizaci dle předchozího, pořádání firemních dnů je pro nás bezpředmětné. Vedení nasává za polstrovaným pancířem. S těmi, co nás protlačili na naši židli se vidíme dvakrát týdně na bowlingu, a s někým i na squashi. A se špínou od strojů je lepší se nevidět. Pořád něco chtějí a naříkají.

Jiná firma

Existuje-li organizace, kde se lidé znají i křestními jmény a neváhají, zda tu dámu či pána na chodbě pozdravit „ahoj“ nebo „dobrý den“, kde se občas uspořádá nějaké tématické veselí, nebude pro ni strhující představou v poslední den týdne či měsíce dělat ze zaměstnanců maškary, ztrapňovat se před klienty, partnery i zákazníky a pohnojit tak seriózní image budovaný posledních patnáct let.

Finále

Osobně si myslím, že všemožné výdobytky z oboru personalisty jsou zpola pouhou snahou o lepší firemní image než má konkurence, a z druhé poloviny chorobnou potřebou starého „ejč-ára“, udržet se ve svém rozviklaném a ztrouchnivělém křesle, když prodává vlastnímu šéfovi placebo ve zlatém obalu zabalené do psychologistických žvástů na hnisající rány ekologického dopadu globalizace.

Vytvořeno, resp. po jazykové korektuře, 15. ledna 2005 20:15:00
Copyright © 1999-2026 by hd
Všechna práva vyhrazena

Nahoru Phoenix © 2003-2026 redakce@phoenix.unas.cz