Firemní dny 2

VOŠ
Podskalská 10, Praha 2

Jan Dvořák
2. VP

Prolog

Není důležité něco konat, nemusíte ani nic vykonat, ale když už se „proboha“ do něčeho pustíte, zkuste se trefit!

Úvodem

Měl jsem několikrát tu čest, být ve správnou chvíli na správném místě bez správné formální autority. Ať to byl projev ředitelky školy na závěr roku, kde jsme nemohli zajistit bezchybný průběh jejího povídání, protože školníkův syn rozkradl školní audio techniku, a já, ač v plné zbroji, nemohl zbrojit. Nebo na DODovi, dveřích do kořán, na jiné škole, kde sebevětšejší studentská aktivita vždy (3x do roka po 4 roky) narazila na milionkrát tvrdší zabedněnost pověřených titulovaných organizátorů. Ty akce měli cosi společného, chlubily se tam organizátoři, dělali ze sebe vtipné a jiné, a byly samoúčelné, zahleděné do sebe.

Show

Se střední školou jsme šli na „exkurzi“ do sídla (nešťastnou shodou okolností) mého současného zaměstnavatele. Asi to nedopíšu, protože i při profesionální vzpomínce na pedagoga, který nás doprovázel, mi vztek protíná všechny svaly a dostávám křeče do prstů. Vraťme se k prohlídce: Přišli jsme. Ujal se nás ochotný vedoucí. Courali jsme od strojů ke strojům. Zesměšňoval nás otázkami z oboru, na které nás vzdělávací ústav zrovna odpovědně nepřipravil. Falešně se usmíval a po půl hodině se vymluvil na zaneprázdněnost.

Interaction

Díky nabídce na trhu práce a mizerným pracovním zkušenostem se nás u této firmy po škole sešlo několik.

Co tomu chybělo?

Nic. Bylo to dokonale špatně. Návštěvník každé uvedené „rádo by show“ byl zahnaný do pasivní pozice diváka, jako když člověk, co nesnáší krev, vidí přestřelku většími rážemi v pravé poledne na rušné městské třídě.

2)

Jak z toho ven? Interaction, čili postavit se sám sobě, své zatvrzelosti, monotónnosti, „vzdělanosti“ a „božskému komplexu“ ¹⁾ v jedné osobě „ksicht“ to face. Dát návštěvníkům svého paláce, těm vetřelcům, a kdo ví jak tu havěť lépe jmenovat?, alespoň hodně šancí dotknout se, vyzkoušet si, osahat.

3)

Když může ctihodný personalista se záclonkou mágů z assessment centra hýřit časem na různé soutěže v IQ, EQ a jiných dovednostech, může odpovědný marketingový manager²⁾ nebo ředitel dopřát těm „čumilům“ z firemních dnů a jiných prezentací společnosti to samé. Navíc taková akce, když se náležitě oznámí, přivede z pouhé zvědavosti i ty, které bychom našimi nudnými a nafoukanými personálními inzeráty jen těžko do firmy zlákali.
A co teprve média?!

1) „Cokoli vidím já, viděli i ostatní. Cokoli řeknu já, slyšeli ostatní. Cokoli pochopím já, musí být ostatním zcela jasné, protože mě to již jasné je.“
2) Definice je popsána v prvním díle této seminární práce.

O špatných a dobrých

Už používám nadpisy hodné manifestů. Snad těch pár písmenek zůstane v zapomnění jako ostatní seminárky.

Ten nechutný pedagog pod nadpisem Show

Jsou mezi námi tací, co se se³⁾ slovy „Paní ředitelko, já jsem profesionál!“ ⁴⁾ dostanou k jakémukoli cíli, zejména když cíl je pokoření veškeré kreativity svou stařeckou snahou zůstat zaměstnaný. Kéž by každý zodpovědný pracovník VIDĚL, jakou zaměstnává verbež ve svých organizačně-tvořivých týmech. Ale co to plácám, on (ona) své známé přeci ZNÁ! Vždyť ona či on jim chléb svůj podává, i se židlí a důvěrou, „že mě jednou nezbijou“. A občas mám chuť poslat někoho k psychiatrovi. Kdyby děti navštěvovali odborníky přes duši stejně často a povinně jako praktického lékaře, možná by se předešlo i globálnímu oteplování. Mohli by s sebou brát i rodiče?! Nebo prarodiče?

A jak jinak?

Jinak můžeme psát a věřit si ve svých představách, že zvládneme vymyslet bohatý, nikoli jen drahý, pestrý, ne jenom přeplácaný, interaktivní, tedy s pokusem o dialog, zajímavý, informacemi namísto sebou nabitý, lidský, snad i vtipný program, když k tomu dostaneme příležitost.

Epilog

Ve školní práci je těžké popisovat projekt, který není. Je mi líto něco „rodit“, když to předem nemá nárok se nadechnout. Dále, kritizujeme snad proto, abychom se ke svým dílům někdy, až budeme zápasit s odumíráním mozku při budování své kariéry, mohli vrátit a s ostudou zjistit, že jsme stejně tupá hospodářská zvířata, co pro „žrádlo“ a jeho udržení neváhají slevit z kteréhokoli ideálu. Firemní dny, a dnes jsem se, jak se snad po právu domnívám, trefil, by měli být krásná a funkční pozvánka do kolektivu a ne pouhou nablýskanou kartičkou z tlejícího materiálu opravňující se nepříliš dlouhou chviličku dívat na bezchybný provoz zombie.

3) Proč Microsoft nemá rád dvě stejná slova za sebou. Že by Bill Gates neznal Homo Sapiens Sapiens?
4) Můj nejoblíbenější citát.

Monitoring service is down