FUNSKÁ 32
1.
Dívka sedí ve třídě na lavici. Ostatní lavice jsou se zdviženými židlemi. Není namalovaná a na středoškolačku vypadá staře. Třída je temná, venku je pod mrakem. Sedí s nohami na židli a začíná povídat…
Když jsem před čtyřmi lety přišla prvně do týhle školy, byla jsem úplně jinej člověk - tak čistá a prostá…
2.
Teplé letní ráno. Do školy přicházejí studenti. Někteří típají cigarety, jiní se řítí zaposlouchaní do svých walkmanů. Jedna dvojice se vášnivě líbá poblíž vchodových dveří.
(pokrač. m.o.) … - říct mi tenkrát ňákej z těch típků něco, nejspíš bych se bejvala rozbrečela.
Přichází tatáž dívka, jenže v barevných dětských šatičkách, sandálkách, s taškou ze základní školy a s copánky. Prochází nevěřícně dokuřujícím hloučkem a při vchodu míjí onen pár se znechuceným výrazem.
3.
Opět dívka ve třídě. (Táže se do kamery.)
Mohla bych?
Vyndává z brašny u svého boku krabičku cigaret, bere si jednu do úst. Připaluje jí mužská ruka.
Díky.
Natahuje; rozsvítí se bodová světla nad tabulí; a pokračuje mírně zahalena kouřem.
Než sem vstoupila do třídy, strašně sem se bála.
4.
Třída 1. den školy. Ve všech lavicích je již obsazeno, kromě poslední středové lavice, kde sedí jen jedna namalovaná blondýna, která společně s nějakým klukem z krajní lavice před ní poslouchá walkmana. Dívka v dětských šatech se vydává na konec třídy. Ona blondýna se pod vlivem hudby v tanečních kreacích připomínajících elektrické šoky zdvihá ze židle. Dívka je uprostřed třídy a stále jde.
(v šumu třídy zesiluje houseová hudba z walkmanu)
Kluk s walkmanem chladně pozoruje onu blondýnu, která již klečí na lavici předkloněná ke klukovi, hlavou ke stropu, ze sebe shazuje jeden svršek a rozepíná druhý. V tom přijde dívka v dětském a jak prochází k poslední lavici, vytrhne blondýně sluchátko z ucha.
(hudba ztlumí)
Kluk se natáhne pro druhé sluchátko, otočí se směrem k tabuli a poslouchá dál. Blondýna se předkloní na zem pro svršek a sedá si na lavici.
Dívka v dětském: Je tu volno?
Blondýna: Jo, je.
Dívka v dětském si sedá, dává na lavici penál a zápisník.
Dívka v dětském: Já jsem Kateřina.
Blondýna se na ni otočí.
(udeření blesku)
5.
(hřmění se vytrácí - Katka2 v setmělé třídě se lekne)
Katka2 je vyděšená, politá potem.
Katka2: Promiňte.
Roztřesenou rukou přibližuje poloviční cigaretu k ústům a natahuje. Stále má vytřeštěné oči.
Katka2 (přeskakujícím roztřeseným hlasem): To bude v pořáádku. (spíše pro sebe) Já už jsem klidnáa. Už jsem klidná.
Ještě jednou natáhne a pokračuje…
Katka2: Když sem Amandu…
Vysvětlující výraz.
Katka2: Tu blondýnu, viděla, myslela jsem, že je to šlapka.
6.
Třída, poslední středová lavice.
Profesor (m.o.): Dobrý den, posaďte se.
(šum)
Mezitím, co profesor mluví, Amanda k sobě přitáhne Katčin blok…
Profesor (m.o.): Já nejsem váš třídní, váš třídní je - nemocen…
a začne v něm listovat. Katka překvapeně přihlíží.
Amanda: Maluješ?
Katka: Ne, já píšu… (více pro sebe) Písničky.
Amanda: h.
Profesor (pokrač.): …a proto jsem tu jaksi místo něj. Co to tam děláš?!
Profesor jde ke druhé lavici u okna, kde sedí kluk u okna a dívka. Kluk píše zprávu do telefonu na lavici.
Profesor (již u lavice): Co to tu děláš. Schovej to!
Filip: Já píšu es em esku.
Profesor (pohrdavě): Mě nezajímá, co si tu píšeš. Ukliď to a sleduj hodinu!
Filip: Já to jenom dopíšu.
Profesor: Ne. Ty to uklidíš a to tak, že hned!
Filip stiskne poslední tlačítko a dává telefon do tašky…
Filip (pro sebe): No jo!
Profesor: Poslyš, nejsi nějak drzý?! Jak se jmenuješ?!
Filip: Filip Marcel.
Profesor jde ke katedře a píše v předklonu do svých lejster. Amanda čte v Katčině bloku.
Profesor (m.o.): Znamenám si tě a vše oznámím vašemu třídnímu, až se uzdraví, aby věděl, jací znamenití studenti ho následující čtyři roky čekají.
Amanda: Aha. - Já maluju…
Nalistuje čistý list a vytáhne ze své příruční tašky okrájenou okousanou tužku…
Amanda: Podívej.
a začne malovat
Vytvořeno, resp. po jazykové korektuře, 16. února 2001, 7:20:00
Copyright © 1999-2026 by hd
Všechna práva vyhrazena
↑Nahoru Phoenix © 2003-2026 redakce@phoenix.unas.cz